Ráji pěší turistiky na jižní straně Alp Bad Kleinkirchheim

Ráji pěší turistiky na jižní straně Alp Nassfeld/Pressegger See - Lesachtal - Weissensee

Ráji pěší turistiky na jižní straně Alp Biosphärenpark Nockberge

Ráji pěší turistiky na jižní straně Alp Nationalparkregion Hohe Tauern

Verzauberte Landschaft am Großglockner

Alpe-Adria-Trail

Začátek cesty (v čase)

Společně s kamarádkou Natašou se vydávám po stopách historie Země. Začíná první etapa naší cesty po Alpe-Adria-Trailu z vyhlídky Kaiser-Franz-Josef-Höhe do Heiligenblutu.

Před námi se rozkládá krajina jako z pohádky. Téměř černý vrchol Großglockneru s typickou trojúhelníkovou špičkou se vypíná vysoko do oblak. Po bocích hory se bíle táhne ledovec, který v dolní části vrcholu tvoří ledovcový jazyk Pasterze. Ledově studená voda z tajícího ledu vtéká do pramene řeky Möll a vlévá se do mléčně tyrkysového jezera Sandersee. 

více
Rauschendes Schmelzwasser
© Sabrina Schütt
Okolní krajina se znovu odráží na hladině jezera, jako by nám příroda chtěla připomenout, jak je výjimečně krásná. Začátek Alpe-Adria-Trailu na nás udělal opravdový dojem. 
Bergspiegelung im Wasser
© Sabrina Schütt
Tato dálková pěší trasa o délce přibližně 750 km vede v 43 etapách přes tři státy (Rakousko, Slovinsko a Itálii) po dobře značených stezkách do Muggie v horním Jadranu. Ale nejprve se trasa před námi na úpatí Großglockneru otevírá jako kniha, kde si přečteme vše o tisících a možná dokonce milionech let staré historii Země. Abychom mohli pochopit to, co je zdánlivě jasné, uděláme si ještě krátkou odbočku do návštěvnického centra vyhlídky Kaiser-Franz-Josefs Höhe. Právem nese jméno někdejšího císaře. Také on byl totiž nadšený touto krajinou a v roce 1856 se zde zastavil, aby obdivoval ledovec a Großglockner. 

O zelených loukách a mrazivých ledovcích

Uprostřed výstavy leží kmen borovice starý více než šest tisíc let. Objevil se pod ledovcem teprve před několika lety. Až později si uvědomujeme skutečný význam tohoto nálezu, když společně s rangerem národního parku Ronem Kapteynem procházíme první kilometry cesty. Stará borovice odkazuje na to, že zde před šesti tisíci lety krajinu neutvářel led, ale zelené louky a stromy. Teprve v následující době ledové zde vznikl největší rakouský ledovec Pasterze a vytvořil metr silnou a kilometr dlouhou ledovou vrstvu. „Pasterze“ v překladu znamená „zelená louka“.
Ke klimatickým změnám dochází už od pradávna. Ale v posledních desetiletích se změny klimatu projevují velmi dramaticky, jak nám vysvětluje Ron. Jen za posledních pár let se ledovec zmenšil o několik kilometrů a také permafrost stále taje. Permafrost ve skutečnosti funguje jako malta, která v podobě ledové vrstvy drží volné úlomky skály pohromadě. Když tato vrstva začne tát, zvyšuje se nebezpečí padajících kamenů a sesuvu hornin. Tento vývoj je v posledních letech mimořádně patrný. Přinejmenším v létě z tohoto důvodu hrozí nebezpečí na pěších túrách po oblíbených trasách, ke kterým patří ledová cesta zvaná Pallaviciniho kuloár.
Verzauberte Landschaft am Großglockner
© Sabrina Schütt
Samozřejmě, že se otázka klimatických změn v současnosti často skloňuje, ale tady nahoře máme jejich důsledky přímo před očima.  

Ústup věčného ledu

Ze zvědavosti se svezeme starou großglocknerskou lanovkou od vyhlídky Franz-Josef-Höhe dolů směrem k jezeru Sandersee. Jasně červená lanovka je v jednotvárné krajině nepřehlédnutelná. Vypadá to, že koleje vedou téměř kolmo dolů, a v mém břiše to začíná mravenčit jako při jízdě na horské dráze. Když vyjedeme, čekám, že se každou chvíli zřítíme do propasti. 
Ein Blick auf den mit Wollgras gesäumten Sandersee
© Sabrina Schütt
Ale lanovka se v klidu posouvá dolů po kolejích. Při výstupu si všimneme cedule, na které stojí napsáno 1963. Ron nám vysvětluje, že v tomto roce se z lanovky ještě dalo vystoupit přímo na ledovec. Dnes už je led příliš daleko.
Sice tu každý rok napadne 15 až 20 metrů sněhu, který se pod tlakem promění v led a umožňuje ledovci růst, ale růst se nedá srovnávat s rychlostí tání, vysvětluje Ron.
Gletscher Rückzug
© Sabrina Schütt

Co mají společného ledovce a zkrášlovací farmy?

Sílu ledovce poznáme podle deterze. Všechny skály podél údolí nesou stopy ledovcové činnosti. I když je led samozřejmě daleko měkčí než kámen, nese s sebou ledovec suť, tedy hrubší a jemnější horniny, které se nazývají základní moréna. Tření morény a skály vytváří ledovcovou mouku, která jezeru dodává mléčné zabarvení a výstižně se jí říká ledovcové mléko. Když se procházíme u jezera, zůstane Ron najednou stát na břehu a oznámí nám, že jsme právě dorazili do „zkrášlovací farmy“ u ledovce. Jemný písek na břehu je důsledek ledovcové eroze, jak se dovídáme. Nedá se použít na stavební účely a nemá ani žádné další ekonomické využití. Je ale výborný jako peeling, vykládá Ron a mrkne na nás. Nataša si samozřejmě nemůže nechat ujít příležitost plácnout mi na obličej celou hrst písku. Nejdřív vyjeknu, ale když si setřu hmotu z obličeje a smyju ji ledově chladnou vodou, mám skutečně pocit, že je moje pleť jemná a svěží.
Das Zusammenspiel von Wasser und Eis
© Sabrina Schütt
Ein Blick auf den Magaritzenstausee
© Sabrina Schütt

Pohled do nitra Země

Kdoví, zda to císařovna Alžběta tušila, když se zastavila na úpatí ledovce? Čekala na skále, která je dnes pojmenovaná po ní (Elisabethfelsen), na svého milovaného Františka. Ten se vydal nahoru k vyhlídce Kaiser-Franz-Josef Höhe. Ještě stále ohromené nádhernou přírodou scházíme dolů k přehradě Margeritzenstausee. 
Čeká tu na nás další zajímavý vhled do historie naší Země. Stále proměnlivá vegetace zahrnuje jednoduché lišejníky, tedy symbiózu řas a hub, keře, stromy a květiny. Ron nám také povídá o výjimečných horninách, protože se právě díváme do hlubin Země. Jak je to možné? Než vznikly Vysoké Taury, nacházel se zde podle Rona oceán. Dno bylo pokryté rozbitými ulitami mušlí a rybími kostrami. Odborně se tomu říká „usazeniny“. Když se později srazila eurasijská a africká litosférická deska, náraz tuto vrstvu odsunul stranou. Tak vzniklo pohoří Kalkalpen na severu a Dolomity na jihu. Uprostřed vyvěraly tekuté minerály z hloubky až 45 kilometrů na povrch a ztuhly do podoby dnešních Vysokých Taur. Proto se tato oblast také nazývá Tauernfenster (Taurská okna). Oknem dohlédnete do nitra Země, aniž byste museli sestupovat do hlubiny. Jezdí sem geologové z celého světa, protože tento fenomén je celosvětově jedinečný. Ještě si dobře vzpomínám na ospalé a nudné hodiny zeměpisu, ale tady se ze suché teorie stává fascinující zážitek. 
Ein Blick zurück auf den Großglockner
© Sabrina Schütt
Plné vzrušujících dojmů se rozloučíme s Ronem a vydáme se na sestup do údolí. Do Heiligenblutu je to totiž ještě kus cesty. Už tam na nás čeká měkká postel a teplá sprcha. 
Blick auf Heiligenblut
© Sabrina Schütt
Fotografie a texty: Sabrina Schütt

To by vás také mohlo zajímat

Legenda o Bricciovi

Alpsko-jadranská stezka Alpe-Adria-Trail: pěšky z hor až k jezerům

Kaiser Franz Josef Höhe

next page